Ne proto, že bych neměla dost času. Naopak, času je spousta. Budím se každý den ve stejnou dobu - přesně ve chvíli, kdy spolubydlící E. třískne dveřmi při odchodu do práce. Usínám taky ve stejnou dobu - když eM odchází z práce, napíše na dobrou noc, já zaklapnu ntb, zahrabu se a usnu. Mám tady v bytě svoje vykolíkovaný území, zelený rozkládací gauč, jak stojí na vysokých nožkách, připomíná loď. Vždycky si na palubu natahám jídlo, pití, počítač, knížky, kreslení a tam si jsem a připadám si neohroženě (je to životzachraňující věc, zvlášť když jsme tu tři, v malém prostoru s prosklenýma dveřma). Připomíná mi to, když jsem byla malá, vždycky jsme stavěly se ségrou po bytě překážkový dráhy přes místnosti, z židlí a matrací a nesmělo se stoupnout na podlahu. Já teď na podlahu stoupám taky jen v nejnutnějších případech.
Včera jsem za komorně-slavnostních okolností dostala diplom, bylo to překvapivě důstojné a pěkné a vlastně se mi ta jednomužná promoce dost zamlouvala a na gaudeamus taky došlo. K tomu zaplacená letenka a letenka znamená datum a datum znamená velké těšení :-)
Ale zas - přečteno: Vzpomínky na Afriku, Hruškadóttir, Spolčení hlupců, Pod dekou, oba díly Persepolis, Zmizet; zdolán: velký kus Musila; zas a znova přečteno: Návod k použití světa, Hráčský instinkt, Dějiny lásky; nakresleno: drobnosti fixou, první pokusy s novýma akvarelovýma barvama (báječné kýčovité krajinky, děsně mě to baví); viděno: Revolutionary Road, Synecdoche New York, Vzpomínky na Afriku, Persepolis, Valčík s Bašírem, V jako Vendetta, zas a znova Watchmen; napsáno: dohromady nic, až na pohledy a kratičké dopisy eMovi, které ale píšu jen proto, že se mi líbí psát s novým Watermanem; uvařeno a snědeno: kila všemožných červených kari a kuskusů, desítky kil cukety, hromada nudlí v Ambiente (jen snědeno); vypito: litry kávy, růžové víno, voda s limetkovou šťávou; zakoupeno pro radost: výše zmiňované barvy a dvoje nové šaty; nejlépe strávený čas: nedělní ranně-odpolední telefonáty do USA.
Žádné komentáře:
Okomentovat