S blížícím se odjezdem začínám pomalu přemýšlet o balení. Váhový limit je sice relativně vysoký, a nejedeme do divočiny, ale stejně. Oblečení moc neřeším, největší starost mi dělají knihy. Jak vybrat ty správné a kolik, aby mi aspoň ze začátku stačily (potají si domlouvám s několika lidmi, že mi za moře budou posílat balíky s knížkama). Jednu dětskou, až mi bude smutno, jednu klasickou, až budu chtít čistou a krásnou češtinu, jednu poetickou, až budu v neděli ráno sama, jednu napínavou, až nebudu moct spát.. K tomu deníky, ty nemůžu nechat bez dozoru, taky nápadové sešity a poznámky, aspoň jeden obrázek, fotku. No.
Ofélie je, jak známo, tvor čtivý. Z písma, jazyka a literatury žije, neustálý přísun knih je pro psychickou pohodu stejně důležitý, jako potrava pro fyzickou. Ne tak dávno jsou doby, kdy veškeré čekání, na autobus, v čekárně, před posluchárnou, bylo bez knížky naprosto k nepřežití, kdy si uměla číst i za chůze (třeba po cestě domů). Dneska už je starší a umí, asi to přišlo s věkem, jen tak čekat a koukat.
Já vím, že tam taky budou knížky a knihovny a knihkupectví. Že kromě pošty existuje taky Amazon a tak. Že anglicky přece čtu už teď. Jo. Všechno jasný. Ale stejně - jaké 3 knihy byste si s sebou vzali do opuštěného bytu?
Já vím, že tam taky budou knížky a knihovny a knihkupectví. Že kromě pošty existuje taky Amazon a tak. Že anglicky přece čtu už teď. Jo. Všechno jasný. Ale stejně - jaké 3 knihy byste si s sebou vzali do opuštěného bytu?
