úterý 30. června 2009

Tak jde čas

Když baletky nacvičujou otočky, vždycky se jim říká - najdi si nějaký pevný bod na stěně a při každé otočce se tam podívej, nezamotá se ti hlava a budeš vědět, kde jsi. Něco bych o tom věděla. Roztočené dny, kdy se děje spousta věcí, přelévá se mi to přes hlavu a jen určitá důležitá data mě donutí zastavit a zjistit, kde jsem.
V pátek jsme se stěhovali z bytu do skladiště. Všechna ta rozhodnutí, co s sebou, co ne, co skladovat, jsem musela provést během cca 6 hodin, takže řez to byl opravdu radikální. Tak odjely skoro všechny knížky, taky krabice s výtvarkou, hrnky a talíře, obrázky, fotky, cdčka. Zůstaly doklady, pár věcí s sebou, deníky a vybydlenej byt. Po zemi zbytky věcí na vyhození a na prázdných stěnách ozvěna. Je mi tu divně.
O víkendu jsme se trochu spravili, když se ženil náš svědek D. Faráři zpod roucha vykukovaly nohavice uniformy, ale vojáka bych v něm nepoznala, mluvil moc hezky a zpíval píseň od Sváti Karáska. Ženich a nevěsta už mají spoustu dětí, takže oslava podle toho vypadala, vypnula jsem na chvíli všechny starosti a jako bonus se krásně vyspala.
Nicméně - už se to rýsuje. A nebýt občasných selhání automatických systémů, příp. úřednic s gelovými nehty za přepážkou (podávám jí starou kartu a prosím o zrušení, ona ji se zářivým úsměvem přestřihne a zruší mi v počítači úplně jinou kartu, ten den vyzvednutou..), bylo by to ještě mnohem lepší. Taky už občas stihnu jít s někým na kávu, čtu zas normální knihy (i když, zrovna bojuju s Musilovým Mužem bez vlastností), plánuju si jak konečně oslavím ten titul a že zas budu psát optimistický blog :-)

P.S. Martin nám pomáhal balit, byl to skvělý nápad ho požádat o pomoc. Umí naskládat knížky tak těsně do krabice, že se jich tam vejde trojnásobek, než kdybych to dělala já a ještě to vypadá úhledně. Udělila jsem mu titul Zasloužilého Mistra Tetrisu. Jo a ještě nám přinesl skvělé víno.

P.S. Při nákupu Muže bez vlastností (kterému eM říká Muž bez vnitřností) ležel vedle něho na pultě ještě Muž bez minulosti a ještě jeden Muž bez něčeho. To je zvláštní :-)

P.S. Možná jsem to už psala, ale pro jistotu - přečtěte si něco od Petry Soukupové.

středa 24. června 2009

Kraken

V neděli jsme se byli podívat na přehradě. Vlezli jsme dovnitř do hráze, zkoumala jsem tam takovou zvláštní kliku a kladku a synovec povídá - tudy vypouštěj Krakena. Úplně bych na to zapomněla. Ale teď mi připadá, jako kdybych tou klikou zatočila.

Papíry. Smlouvy o smlouvách, úvěrech, kreditech. Potvrdit zrušení uzavření ručení. Vystěhovat se z bytu a rozstěhovat na dvě místa. Všechno roztřídit a předvídat svoje kroky na dva roky dopředu. Razítka. Protilátky. Nuly na účtě se točí jak na hracím automatu. Limity.

Jasně, máme co jsme chtěli. Všechny tyhle starosti jsou jen nutný zlo, průvodní jev něčeho, co je v podstatě dobrý rozhodnutí. A všechno dobře dopadne. Mantrujem si před usnutím.


úterý 23. června 2009

Sim! aneb 6/6 MUDr.

Hotovo, dobojováno! Poslední státnice posekaná, diplomka obhájená a Off úplně mrtvá. Až vám bude někdo tvrdit, že ten titul stojí za ty nervy, tak si, ehm, pomyslete svoje. No nicméně je to v kapse, což znamená..

Že Plán B je oficiálně spuštěn a Off a eM jedou do Ameriky. A že tenhle blog skutečně obhájí svojí existenci, nebojím se, že bych se tam nudila a neměla o čem psát.

eM vyráží už brzy, Off bude ještě chvilku bojovat v Čechách, zejména se studijním oddělením, americkou ambasádou a finančním úřadem. Taky budeme ověřovat všemožná rčení o vyhoření a stěhování (chystáme se stěhovat, nikoli hořet!). Vítáme teď všechny pomocné ruce, auta a taky vyžírky, co nás zbaví dlouhodobě trvanlivých potravin.
Jsem nezdravě optimistická, ale kdybych si to všechno jen na chvilku připustila, sedla bych si doprostřed bytu na zadek a nikam nejela. Takže.

Nejlepší pohádka pro rozklepanou Off před poslední státnicí: O hadovi, který si vyrazil koupit hřeben (copyright eM).
Nejlepší gratulace: Jsi kanec!! (švagrová)

úterý 9. června 2009

mono-duo-stereo-typy

Kaštany stíní podvečerní mračna, maso víno, malá oslava. Servírka položí s úplnou samozřejmostí nůž na steak před muže. Zvedá se vítr.

Diplomka done. Ještě pár dní.

pondělí 1. června 2009

Do vlasů mi zabroukej

Probudila jsem se ráno s Amerikou od Lucie, tak geograficky přesnou reakci podvědomí by člověk ani nečekal. Ještě deset minut.. Po deseti minutách mě vyhání špatné svědomí, nad hrnkem čaje zabroukám pá pa pá pá, a přemýšlím o Americe - filmu, co jsem viděla a je to už strašně dávno, pamatuju si herce v klobouku a kulisy od Róny a šedou ocelovou atmosféru. Nezvěstného jsem četla loni v létě v rámci akce přečíst Kafku a přežít, a byla to tehdy úplně modelová situace. Člověk začne číst, v dobré náladě, první tři stránky tak v duchu machruje (já nevím, co na tom je tak nepochopitelného, je to normální kniha), a jak tak otáčí stránku za stránkou, děj se rozklíží, rozvrže, všechno zpomalí, hlavní postavu byste nejraději prosili, ať už proboha sedí doma na zadku a nikam nechodí, nebo zas něco zvrtá, nastupuje podivná rozmrzelost.. v tu chvíli jsem to většinou odložila a šla si spravit náladu, nakonec jsem ho dočítala asi natřikrát (jde vůbec dočíst něco, co nebylo nikdy dopsáno?). Do rozborů se nebudu zaplétat, pustím si radši tu Lucii a pak se dám do práce.