pondělí 26. dubna 2010

Do Mů

Původně jsem se do našeho nového bytu chtěla jen vrátit na oběd a pak zas vyrazit do města. Ale nějak jsem se tu zadrhla. Nový prostor ještě nemám okoukaný, procházím a zvykám si, kde jsou stěny, kde jsou věci. Věci jsou převážně v krabicích na zemi. Na celý víkend nám stačila jen postel, malý stoleček a nějaké nádobí. V neděli večer jsme kvůli pracovnímu týdnu postavili jeden stůl. Je tu spousta světla a po podlaze se dá chodit naboso. Zmocňuje se mě touha krabice jen naskládat do skříní a nechat si tu ten velký prostor, postel a stůl a křeslo. Žádné věci nemít, nic nehromadit.
Aspoň chvilku si užít, než se zase zaneseme.

čtvrtek 22. dubna 2010

Rozježená

-Tak už jste doma.- Pípne mi smska. Ale né, volám, my jsme přece doma tam. Tady jsme návštěva. Ale nakonec je to tak zamotaný, že nikdo neví, jak je to správně. Každopádně tělo je sice v Bostonu, hlava má jako obvykle trochu zpoždění a motá se ještě někde po Praze. Cesta byla hladká.
Přivezla jsem si celkem 28 knih. To by mi mohlo na dva měsíce stačit, i když eM se tvářil dost pochybovačně.
Setkání krátká a intenzivní, pod otupujícím vlivem jet-lagu, všechny ty radosti a pláče, co jsem si tu ten půlrok schovávala, se valily na moje protějšky jako lavina, je to celé ještě takové moc otevřené.
Teď vybalím kufry, zabalím krabice a přestěhujem se. Přišla obálka s pracovníma papírama. Zvesela hajdy do dalšího půlroku, nesmím se zastavit, hrozně by se mi stýskalo.
Díky všem.

středa 7. dubna 2010

Zákon pravděpodobnosti

Dobře tedy. Rok v Čechách se pokusíme vmáčknout do dvou týdnů. Diář plný jako japonský turista. Všechno si to prožiju a pak to budu po zbytek roku tady vytahovat a přežvykovat.
V bytě jsou hromádky. Vedle nich stojí dva kufry. Někdo by měl vstát a jít to tam naskládat.
Po včerejší cestovní horečce je dnešní den ospalý a apatický, myslím ale, že v blízkosti letiště ožiju, jako vždycky předtím.
Tak se uvidíme na druhé straně Atlantiku!

P.S. Jako bonus přidávám nejúchylnější knižní obálku za poslední dobu.