sobota 6. března 2010

Kávu, kávu, království za dobrou kávu!

Sobota, Boston, sluníčko. Na verandě je teplo, topení nebublá a nesyčí. Abychom spojili příjemné s užitečným, jdeme na procházku do asijského supermarketu. Sama přes týden tam nechodím, je to daleko a cesta vede divokým Kurdistánem (myšleny dálnice, betonové nadjezdy, parkoviště a jiná pohostinná místa). Podruhé už jsem daleko statečnější, nebojím se ani prodavačů v krvavých rukavicích, ani kuřecích pařátů, a kupuju zásoby nudlí, rýže, cibulky a ústřicovou omáčku. Paní u pokladny si zkouší smalltalk:
Já (nechci igelitky): To nechte, já si to dám do batohu.
Ona: Ale to budete mít hrozně těžký.
Já: My nemáme auto, nějak to odnést musíme.
Ona (spatří eMa): Aha, vy máte muže.
Já: Ano, ten batoh ponese on. (On silný, on jako deset sabák..)
Ona: Chudák. Ale zas pak bude mít velké svaly. Tak hezký den.
Na zpáteční cestě mám chuť na kávu, a protože kavárny v naší čtvrti nejsou, stavujeme se po cestě ve Starbucks. Vím, že mi tam káva většinou nechutná, ale mám opravdu chuť a přesvědčím sama sebe (jako už mockrát předtím), že to nebude tak zlé. Cha. Mají jednodruhové kávy, vybírám si Guatemalu Antigua, na jazyku chuťovou vzpomínku na tutéž od La Bohéme blahé paměti v ČR, překapávanou. Čekám. Pak popadnu kelímek, doliju mlékem a jdem. Káva je hnusná hnusná, spálená a olejovitá, řídká a ošklivá. Celou cestu domů nadávám. eM se baví, protože tahle situace se s obměnama opakuje téměř každý víkend. Jedinou dobrou kávu umí Espresso Royale, ale to je od nás hodinu cesty přes město. Teď sedím, píšu tenhle článek, kelímek s nedopitou kávou stojí přede mnou na stole a až dopíšu, nakreslím si odpočítávací kalendář, na jehož konci bude den, kdy dojedu do Prahy, zajdu si do Al Cafetera, a dám si tu nejlepší, nejvoňavější a nejbáječnější kávu. Tak zatím :-)

7 komentářů:

  1. Další dobrý důvod si dát jedno kafe v Coffee Heaven ;) (poslední favorit Tiger Latté)

    čau
    V.

    OdpovědětVymazat
  2. Asijský tržnice miluju, ale spíš tam u nich, v Asii, tady u nás v Práglu se jim trochu podobá Sapa, jinak je to bída....
    Smalltalk je též fajn zvyk :-) Tady u nás je takových drobných fajn blbostí vůbec nějak málo :-(
    P.S.
    Pro takovýhle případy by možná bylo fajn koupit si nějakou ojetou kárku, udělat si dobrou kávu do termosky a ve zbylém čase si udělat výlet na místo, kam stojí za to chodit pěšky. Tahat se přes kurdistán musí být peklo :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Do Al Cafetera si zajdeme spolu. Už se tam na tebe těší :-)

    OdpovědětVymazat
  4. připadám si jako vlastenka z 19.st. Máme KAFE!

    OdpovědětVymazat
  5. Hele, ty vlastenko, kafe je Jihlavanka a podobné srágory.. Krleš!

    OdpovědětVymazat
  6. Tak aspoň víme, kde Tě v Praze najisto zastihneme;-)
    A náhodou velmi netradiční smalltalk jsem tuhle zažila přímo u nás před barákem. Sotva vyvalím kočár ze dveří, stojí přede mnou zcela neznámá, náhodná kolemjdoucí staršího data narození a "Máte cihlu?" na mě. Já se nezmohla na nic víc než: "Prosím?" "No aby vás to neodfouklo!!"
    Luc

    OdpovědětVymazat
  7. V Al Cafeteru se na Vás už moc těšíme :-) a žhavíme kahan pod vacpotem ;-)

    OdpovědětVymazat