pondělí 10. května 2010

Pár postřehů všedního dne

Už jsem v novém bytě dva týdny. Zas a znovu zjišťuju, jak jsem z Evropy zmlsaná. Třeba doma v Praze jsem si mohla v koupelně pustit teplou a studenou vodu, silně i slabě, jak jen jsem chtěla. To se tu, kupodivu, nedá. Ve sprše je jen jedna páka, která otáčením zároveň zesiluje proud a přidává teplou, lze tedy pouštět jen studenou slabě nebo teplou hodně. Nic mezi tím. Prostě tak. Připomíná mi to portugalské kohoutky a dilema jestli se raději opařit, nebo si mýt ruce v ledové vodě. Sprcha je v bytě vůbec dobrá. Říkám jí Prskavec, má totiž zabudované zařízení, které nasává k vodě vzduch, aby člověk ušetřil vodu. Výsledkem je takové speciální prskání, které nelze nikam nasměrovat, ani zesílit, ani nic. Prostě stojíte a čekáte, až z vás mýdlo oprská. Dá se to takovou páčkou vypnout, ale pak zas teče (chcete-li se sprchovat teplou) proud o síle trysky na skotské střiky, který při vhodném nasměrování udělá i modřinu na rameni.
Takových zvláštností má byt víc. Topení se kupříkladu dá zeslabit, ale nedá se úplně vypnout. Je jedno, že je venku 30. Majitelé domu topí, takže my taky topíme a obratem vyrobené teplo větráme oknama ven. Movitější rovnou klimatizují. Kdybyste si snad mysleli, že si chcete rozhodovat o topení sami, tak si to rovnou myslet přestaňte, systém rozhoduje za vás a ušetří vám tu námahu.
Nedávno poznamenal eM, že je pozoruhodné, že vlastně tady převádíme solární a větrnou energii na proud, ten pak proženeme sušičkou a tou sušíme prádlo (za 2 dolary, mimochodem). Zdá se to jen mně, nebo je to tak zvláštně oklikou? Jako že pověšením prádla na šňůru se vítr i slunce využijí tak nějak efektivněji?
A když už jsem u toho, hezká příhoda z minulého týdne. Nastala nějaká havárie ve vodovodním řádu a netekla v části Bostonu a pár okolních městech pitná voda. Američan vodu z kohoutku téměř nepije, takže nevznikly téměř žádné obavy o nedostatek vody jako takové (plus přibylo jistě pár dalších lidí, kteří kohoutkovou odteď taky nebudou pít). Daleko zásadnější se ukázal nedostatek kávy. Město, fungující na kávě (America Runs on Dunkin'), ztratilo svoji pohonnou hmotu, problém se dostal až do novin, na stránky univerzitních novin (je vůbec možné, aby se konal zkouškový týden, když v celém kampusu nelze koupit kávu?), káva se transportovala z různých částí města a sekretářky v kancelářích se učily dělat instantní.. Prostě pohroma. Hezky situaci popisuje blog mého oblíbeného knihkupectví, klikněte a přečtěte tady.
Příště bych se mohla třeba rozepsat o plastových kelímcích a jednorázovém nádobí a tunách odpadků, které tu běžný člověk vyprodukuje.

7 komentářů:

  1. Ted zase soucitim v bezmocnosti ja :-). To je straslive! Myslim tim to topeni, plytvani, kelimky, nepiti kohoutkove vody ale vody balene. Americane (a nejen oni) tady v Santiagu se chovaji stejne a Chilani je radostne nasleduji. Dneska se zrovna rozjela na foru Hvezdarny debata, jak obejit zakaz vyjizdeni s auty. Ktery mame dneska, protoze se tu fakt dusime. Vetsina hvezdarnich bohatych lidi samozrejme zije na vrscich, kde znecisteni neni tak hrozne, kde zije prave kvuli tomu znecisteni, takze jim je to jaksi jedno a jezdi klidne kousek do nakupniho centra do Starbucks na kavu. V podobnych situacich se mi otevira kudla v kapse.

    OdpovědětVymazat
  2. Já to ještě nějak rozepíšu, protože to, čemu se říká konzumní/spotřební společnost, to je tady opravdu extrémní, až do úplných bizarností.
    Tohle spíš měla být taková ukázka toho, že některé věci se tu nepovažují za samozřejmé - třeba regulace topení, nebo že by byt měl mít stropní světlo.. Vypadáme tu pak vždycky jako kverulanti, nebo občas pitomci :-)

    OdpovědětVymazat
  3. achjo.
    a já naivka si nosím do obchodu vlastní igelitové sáčky.

    OdpovědětVymazat
  4. to už jsem taky někde psala.. my chodíme s baťohem, nebo látkovou taškou, nebo našima igelitkama - recyklujem do roztrhání. musíš vždycky hlasitě volat, že žádný tašky nechceš, protože jinak jich dostaneš 10 za nákup (mražený jídlo dvojitě, vajíčka zvlášť, maso zvlášť, s těma 10 opravdu nepřeháním).

    OdpovědětVymazat
  5. Jojo, igelitky jsme tu uz resili, to si vzpominam! A plytvani taky nesnasim, ted mam v merku maminy, co jim po prebaleni ditete zbyde vedle hromada ubrousku, jednorazovych podlozek, plinek na jedno pouziti...no zatim nejsem militantni ekomatka, tak mlcim:-D Tesim se na dalsi clanek!!
    Luc

    PS: Město San Francisco v roce 2007 zakázalo igelitky zdarma v supermarketech a lékárnách, třeba se Boston přidá;-)

    OdpovědětVymazat
  6. hi girl, miluju blogy o cestování a aupair :) ... máš to tu hezký, hezky píšeš:)

    taky mám jeden, tak jestli chceš, můžeš se mrknout ke mě (dám si tě do oblíbených! )

    http://mejvis.blogspot.com/

    OdpovědětVymazat
  7. Hi girl, nejak ti to tu vazne;-) Cervenec se pomalu rozpousti ve sklenici s ledovym pitim a po cervnu ani pamatky!!
    Luc

    OdpovědětVymazat