pátek 21. srpna 2009

Zcela jistě zkreslený, ale přesto první dojem

V kuchyni. Je mlžné dopoledne, pod mrakem, kromě kapajícího kohoutku a hluku z blízké 6-proudé silnice ještě občas zachřestí žaluzie, to když se udělá průvan. Vedro zaháním brusinkovým džusem.
První dojmy, jak jsem si je zapsala včera u oběda:
Nikdo není na ulicích (kromě úplného centra města), všichni jsou totiž v autech.
Pití je minimálně půllitrový kelímek, plný ledu. Chřestění ledu, jak se sype ze stroje, jsem slyšela v pravidelných intervalech celou dobu, co jsem obědvala. Myslím, že jsem byla jediná, kdo měl ice tea bez ice.
Na všechno existujou pravidla. Pravidla se dopředu vyhlásí. Situace - plavčice otevírá bazének, takové cachtadlo v parku, pro malé školní děti. Hlásí rozhlasem pravidla, první z nich je: No running in the pond. Po rozchodu všechny děti letí jako o život doprostřed bazénu a ječí na sebe: No running! No RUN-ning!
O zvláštní asertivitě, tak netypické pro mě (netroufám si zobecňovat ani na Čechy, natož Evropu) snad příště, až to prozkoumám. Jsou zdvořilí, ale velmi nekompromisní. Viz poznámku o pravidlech.

Osobně bojuju zatím nejvíc s aklimatizací, s klikou u dveří a vypínačem, s mírou v librách a teplotou ve Fahrenheitech. A s nezvyklou nutností dialogu. Prodavačka v bufetu v Čechách pozdraví, vyslechne objednávku a beze slova vám ji podá. Tady nejdřív proběhne výměna pozdravů a zdvořilostí, pak složité dohadování o objednávce, musí se totiž specifikovat spousta věcí, které nejsou na ceduli (velikost porce, složení, všemožné vychytávky), pak řekne cenu, kterou nevím dopředu (protože ceny jsou uvedené bez daně a já tedy z hlavy bleskukrychle nespočítám 9 % z 3,49), já zoufale přehrabuju stejně vypadající bankovky a všechno je zakončené opět zdvořilým tokáním a přáním hezkého dne.

6 komentářů:

  1. Proto nesnáším nakupování v Subwayi, kde se občas v cizině nějakým omylem vyskytnu. Prodavačky jsou tam obzvlášť alergické na špatný přízvuk a mé zoufalé pohledy na plakátek: já bych chtěla přesně támhleto! okázale ignorují dotazem jakou že to teda chci housku!!
    Takže přeju hodně síly!!
    Luc

    OdpovědětVymazat
  2. no ale to máš přece 3,49 + 0,349 - 0,0349
    :-]

    OdpovědětVymazat
  3. To jsem rád, že jsem narazil na tenhle blog. Těším se na další zážitky a zdravím Ofelii!

    OdpovědětVymazat
  4. Pubi, já ti neposlala adresu? To mě mrzí, myslela jsem, že už jsem to poslala všem. Mea culpa..

    Zcr - děkuji, užitečná pomůcka :-)

    OdpovědětVymazat
  5. No problemo. Já jsem takový nenápadný, tak už jsem zvyklý, že mě občas lidé přehlížejí :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Ha, tak konecne jsem se dostala na pocitac, odkud mi jde komentovat...Takze...ja si prave pred par dny rikala, kdy ze je to ten velky den velkeho letu pres velkou louzi a potom kouknu tady a zjistim, ze jsem uz nestihla poprat stastnou cestu:-( Ale ona zda se byla stastna i beze mne. Tak aspon preju stasne zabydlovani a tesim se na dalsi postrehy z Noveho Sveta;-)

    OdpovědětVymazat