Pokojová teplota

Ráda bych sem psala víc. Ale osobní zážitky v tuhle chvíli nejsou nijak převratné, přesněji řečeno, s příchodem podzimu ubývá historek a přibývá znalostí (studuju a čtu pořád poměrně pilně). Takže jsem se rozhodla vrátit se k osvědčenému portugalskému modelu a přidávat víc článků o Bostonu, Americe, lidech a věcech tady, dokud to bude někoho zajímat. S jedním omezením. Doteď si zakazuju a předsevzala jsem si, že prvních 6 měsíců to dodržím, psát jakékoli zobecňující výkřiky o Američanech. Všechno je totiž daleko složitější, než se z Evropy zdá a věci, které nedávaly smysl, se tady mnohdy hodně poopraví.

Aktuální fyzický stav mi celkem jednoznačně signalizuje dnešní téma. ZIMA. Já vím, že v Čechách dnes sněží, nejde proud a silničáři, sice oprávněně, ale přesto opět nestíhají. Nicméně, tu je taky chladno. Zejména u nás doma. Náš dům je starý a postavený v době, kdy byla energie velmi levná. A tak okna ne úplně těsní, domem táhne průvan a je tu zima jako v psírně. Je mi jasné, proč Martin upozorňoval, že účet za topení bude vysoký, budeme totiž kromě domu evidentně vytápět i kousek zahrady a ulice. Nehledě na to, že topení, je-li zapnuté, bublá, syčí a prská a celé vytápění připomíná cestování po Islandu za gejzíry.
Zpod mikin s kapucou, flísu, rukavic a tlustých ponožek zdraví Off a jde si ohřát čaj, který během psaní vystydl na pokojovou teplotu.