Kam vítr, tam plast

V Bostonu je jasno a mrazivo, fouká studený vítr a já jsem zamrzlá jako moucha, co zůstala uprostřed dvojitého okna a teď čeká na jaro. Naše okna, ač několikanásobná, propouštěla do domu mohutný průvan. Strávili jsme tedy kus víkendu jejich utěsňováním důmyslnou plastovou fólií a funguje to, eM už nemusí spát v kapuci a já ve trojitých ponožťkách. Stihla jsem taky něco napéct, ale stejně nejvíc Vánoce je mi ve městě, mezi lidma. Tuhle jsem za oknem v kavárně zahlédla povědomou siluetu a na chvíli si regulérně pomyslela, že jsem v Praze a že ta silueta jde se mnou na kávu a ono ne. Půlka zeměkoule je půlka zeměkoule.