Flea story (Bleší příběh) I.

Byt jsme převzali v úterý prvního září, už jsem tu o tom psala. Do konce týdne nám Luca postupně převážel věci, v sobotu jsme nakoupili nábytek a těšili se na velké stěhování. Doručit nábytek měli v pondělí ráno, byl tu svátek (Labor Day), tak jsme se rozhodli z neděle na pondělí už spát tam, ať nemusíme přes celé město. To bylo v neděli. Pro další popis budu pro starý byt používat jméno Somerville (podle čtvrti), pro nový pak Brighton (totéž).

Přijeli jsme večer do Brightonu, autem s Lucou a Alison, složili věci (tady prosím upozorňuju znovu, že Luca byl přes týden v bytě několikrát a teď taky) a vyrazili všichni čtyři k Alison na večeři, bydlí kousek. Vrátili jsme se asi v 11, a začali se ukládat ke spánku. Zula jsem se a chodila bytem jen v ponožkách, tak různě sem a tam, a.. (nyní nastává opravdový začátek blešího příběhu) uviděla na světlé barvě ponožek tmavé tečky. Když jsem se jednu z nich pokusila sundat, vyskočila. Ve vteřině bylo jasno, vyskočili jsme taky a prohledávali okolní parkety. Blechy byly úplně všude, později se ukázalo že i v dalších místnostech, na světlé podlaze kuchyně byly krásně vidět. Musely jich tam být stovky! Sebrali jsme nejdůležitější věci a odjeli taxíkem (tímto se mu velmi omlouvám, určitě mu tam nějaké zbyly) zpátky do Somerville, provedli dekontaminaci a šli spát.
Na Labor day se ukázalo, že větší problém než blechy budou zřejmě lidi. Paní ze správy budov tvrdila, že to nic není, pár blech, že nám pošle postřikovače a hotovo a co plašíme. Vrátili jsme se tedy odpoledne do Brightonu, zhodnotit situaci za světla. Bylo jich tam dvojnásob. Vyskakovaly nám naproti, skákaly jen tak, skákaly nám na nohy a do věcí, štípaly a vůbec se veselily, že konečně přišlo něco k jídlu. Sbalili jsme nejnutnější švestky, vypadli odtamtud (předtím pořídili rozsáhlou foto a videodokumentaci), v Somerville provedli opět novou dekontaminaci (pomalu nám docházejí igelitové pytle) a rozhodli se zavolat hygienika, ke kontrole. Slečna ve sluchátku situaci vyhodnotila jako nehořící a oznámila, že inspektor může přijít nejdřív ve čtvrtek ráno. No dobrá. V úterý, v první pracovní den, jsme se dovolali majiteli a opět zafungovala neprůstřelná telefonistka. Určitě to není pohotovost, určitě to není nic hrozného, postřikovač prý přijde hned a bude po problému a vůbec, ať neděláme potíže, ať tam prostě normálně bydlíme. Přesně v ten moment jsme dočerpali veškeré zásoby bojovnosti, dobré nálady a optimismu, zůstaly jen nádrže s poraženeckou náladou, s blbou a s hnusnou.

Ve středu ráno jsme se do Brightonu vrátili, na dveřích cedulka od postřikovače, že máme postříkáno. V bytě ovšem stále živé blechy (kromě spousty mrtvých). eM funguje jako spolehlivý detektor, kdykoli vleze do bytu, má za pár vteřin na nohou celou smečku, na mě zdaleka tolik nejdou. Stanovisko majitele (tedy paní telefonistky) nezměněno - v tuhle chvíli si dovoluju upozornit, že jsem si na 101% jistá, že by tam sama nezůstala ani minutu, ovšem do telefonu se jí to kváká. Vypovědět smlouvu z tohoto důvodu nelze, ať si bydlíme, kde chceme, ale jim budeme platit celý rok, tak jak jsme se ve smlouvě zavázali. Naštěstí můžeme zůstat v Somerville, ale i tady platíme nájem a ne úplně malej. Do toho zpráva od Lucy, že má - jaké překvapení - taky blechy. Musel si je přinést, když nám stěhoval věci.
Jedinou naší nadějí tak zůstalo vyjádření hygienika. Dnes (čtvrtek) ráno sedíme na obrubníku před domem a čekáme, má přijet v 9:30. Chvilku před třičtvrtě volá paní, že bohužel, že nemůžou a že inspektor přijde až odpoledne, mezi 1 a 4. Zkoušíme ji upozornit, že chodíme (teda jeden) do práce, že v bytě čekat nemůžeme a že 3hodinové časové rozmezí je možná trochu moc, ona odpovídá, že je jí to sice líto, ale jinak to nejde a že nic bližšího říct nemůže. eM si tedy bere den dovolené, jet na hodinu do práce nemá smysl, a jdem aspoň na oběd, a na kávu a už je nám všechno jedno a vůbec. V jednu zas na tom obrubníku, pozorujeme lidi co chodí okolo a tipujeme, kdo to bude. Nakonec je to jasné už jak zahne s autem do ulice.

Naleštěný černý Tony v naleštěném černém Mercedesu, máme z něho ze začátku trochu strach. Jakmile zjistí o co jde, vezme telefon a volá, zajímá se a blech se patřičně bojí. Odváží se nakonec do bytu vlézt, ale vydrží tak minutu a hned už by šel ven a zbytek setkání se drbe a pozoruje. Dává nám prozatímní potvrzení, že byt je zamořený blechami a že se v něm bydlet nedá a zavolá Boba. Bob je z naší vlastnické firmy, přijíždí kupodivu hned, a pod káravým Tonyho pohledem (já jsem měl vždycky, Bobe, dojem, že se vaše firma o nájemníky dobře stará) se pustí do akce. Kouří PallMallku a volá, zařizuje dalšího postřikovače, taky každodenní luxování (jak bojíš? no tak asi budeš muset ten lux tlačit před sebou, ne?). Do bytu se jde podívat, my mu ukazujem, kde všude jsou a on na ně svítí baterkou. Nakonec přímo před ním mi eM sebere jednu upířici z krku, Bob prohlásí, že je to pretty bad a kouká si na ponožky. Dává nám telefonní číslo na dalšího člověka, se kterým se máme dohodnout o tom, co dál a jestli náhodou firma nezmění trochu postoj.

Pokračování příště.

Vocabulary:

fleas, flea infestation, exterminator, State Sanitary Code, tenant rights, breaking the lease, eggs and larvae, hatching, uninhabitable