Z důvodu nepřesunutí do Brightonu bylo potřeba změnit směřování zásilky s nábytkem. V pondělí ráno hned voláme dopravní firmu Ikey, prý už je to na autě, ale není problém, dovezou to zase zpátky do skladu a zítra zavolají. Zapisují si novou adresu. Úterý proběhne a nikdo se neozývá a my máme dost starostí, takže nevoláme. Voláme ve středu ráno, po cestě z Brightonu. eM si bere telefon a jde kousek stranou, za chvilku už vidím, že se začíná nadechovat a slyším podezřelé věty (ale my jsme tu adresu změnili! jaktože to vezete teď?). Ukazuje se, že změna adresy neproběhla, věci jsou v autě a míří do Brightonu, kde je nechceme, kde nikdo není a navíc je to neohlášené. Nikdo nechápe, jak je to možné, slečna zpestřuje telefonní hovor zaprvé svou solidní odolností proti jakémukoli argumentu, zadruhé přerušováním hovoru na dlouhé minuty a zatřetí regulérním pokládáním sluchátka. Když provoláme všechny peníze, jedem celí schlíplí zase zpátky, já jdu čekat do Somerville a eM do práce. Za hodinu volá, že se dovolal znovu, místo slečny zastihl pána, ten změnil adresu i čas dodání a věci přijedou ve čtvrtek večer, do Somerville. Mezi 6 a 10. Ve čtvrtek večer tak kolem půl desáté dojídáme večeři, zmrzku a pořád nic, a smiřujem se s tím, že věci přijedou zítra, včera, nebo do Brightonu. O půl jedenácté volá chlápek se španělským přízvukem, že už je na cestě a v 11 večer máme nábytek složený v obýváku.
V této souvislosti musím zmínit, že jakkoli se snažím se tady spíš přizpůsobit a nenadávat všeobecně, telefonní slečny v první linii jsou fakt krystalické zlo. Mají zřejmě pokyny všechny lidi v první řadě odradit, ať nedělají potíže, příp. ať si je vyřeší sami. To plní skutečně svědomitě, poslechnou si co jim říkáte (ale my jsme adresu pro doručení změnili, na původní místo se doručit nedá a čekali jsme na telefonát o termínu) a neprůstřelně odpovědí (je mi líto, ale nemůžete změnit adresu doručení 40 minut předem, vaše věci jsou na cestě). Následuje vztek, bezmoc, a taky lítost, když vidím eMa, jak se snaží být statečný a věci řešit a jak ho to blbství zmáhá.
V této souvislosti musím zmínit, že jakkoli se snažím se tady spíš přizpůsobit a nenadávat všeobecně, telefonní slečny v první linii jsou fakt krystalické zlo. Mají zřejmě pokyny všechny lidi v první řadě odradit, ať nedělají potíže, příp. ať si je vyřeší sami. To plní skutečně svědomitě, poslechnou si co jim říkáte (ale my jsme adresu pro doručení změnili, na původní místo se doručit nedá a čekali jsme na telefonát o termínu) a neprůstřelně odpovědí (je mi líto, ale nemůžete změnit adresu doručení 40 minut předem, vaše věci jsou na cestě). Následuje vztek, bezmoc, a taky lítost, když vidím eMa, jak se snaží být statečný a věci řešit a jak ho to blbství zmáhá.
Už chápu, proč Američané vydávají tolik knih o asertivitě...to je kvůli těm telefonním slečnám!
OdpovědětVymazatA jestli tě to potěší, tak mě už to taky potkalo, ráno jsouc v práci měním adresu dodání u PPL a druhý den dopoledne mi volá chlapík, že čeká před barákem v Kladně a jakto že tam nejsem!
Luc